Jak už může název vypovídat, jedná se o francouzskou společnost, která vyrábí ovocné likéry, zde se jednalo konkrétně o černorybízovém likéru s obsahem alkoholu do 20 %. Francouzská společnost se díky velké oblibě na domácím trhu rozhodla, že využije svobod vnitřního trhu a expanduje své zboží do sousedního Německa. Zde však společnost narazila na celkem neprůbojnou německou úpravu, která jasně stanovila, že likéry ovocné i neovocné musejí mít nad 25 % alkoholu, jinak přes to nejede vlak. Německo jednak věřilo tomu, že pokud opatření působí na všechny, jak na dovezené, tak domácí, zboží, nebude s tím mít EU vůbec žádný problém, pro jistotu také své stanovisko podpořilo Německo ochrannou spotřebitele a veřejným pořádkem.

 
Argumentovalo hlavně tak, že německý spotřebitel očekává, že likér bude mít více jak 25 % alkoholu, kupuje si ho pro tuto vlastnost, a protože tento francouzský likér nenaplňuje zákazníkovo právně relevantní očekávání, došlo by tak ke klamání spotřebitele a to jako ne.
 

Jak rozhodl soud

Případ Cassis de dijon založil dlouhou tradici hned několika pravidel, co se týče mezinárodního obchodu uvnitř Unie, které po dlouhou dobu určovaly nejen jistý standard, ale také zarovnávaly spory mezi jednotlivými obchodními subjekty.
 
a)       Výrobky musejí nést pouze jedno břemeno právní úpravy = nemůžu chtít, aby byl výrobek zatížen požadavky dvou právních úprav dvou zemí, to je omezující pro vnitřní trh.
b)      Uznávání rozdílných úprav – pokud má Francie úpravu A, kde bylo vyrobeno zboží a úpravu B v Německu, tak by zde mělo dojít uznání úpravy cizího státu – pokud zboží splňuje A, není nutné, aby bylo podrobeno ještě B.

 
Nelze zamezit subjektu vstup na trh, pouze proto, že nesplňuje národní úpravu, když požadavky na kvalitu jiného státu v pohodě prošel – to je omezení pohybu zboží na vnitřním trhu a jako takové je zakázané. Samozřejmě různé státy mohou mít různé názory, ale například společnosti v České republice díky tomuto do zahraničí vyvezou spoustu zboží, kterému postačí, že je děláno podle našich národních přísných regulí. Následně jej vyvážíme do Německa, Rakouska a Polska, kde jde na odbyt.